|
|
Zásada svobody svědomí v Církvi československé v letech 1920-1924
Sedlák, Filip ; Vogel, Jiří (vedoucí práce) ; Veverková, Kamila (oponent)
Zásada svobody svědomí je pro Církev československou husitskou zásadou nosnou a typickou, jak je vidět již z období před vznikem nové církve. A to v článcích od Aloise Spisara v reformě-modernistickém časopise Právo národa nebo třeba ve Farského spise Český problém církevní, ve kterém volá po volnosti svědomí. CČS vědomě se svou koncepcí svobody svědomí navazuje na Mistra Jana Husa. Podle Farského je svoboda svědomí právě ve smyslu Husově základním a jediným dogmatem CČS. O návaznosti na Husa můžeme mluvit ve smyslu svobody svědomí jako o svobodě k plné vnitřní závaznosti vůči zákonu Božímu, zákonu Kristovu, jak o tom píše Hus, nebo vůči duchu Kristovu, jak se pak používá v CČS. Duch Kristův je smyslem a požadavkem, který na nás skrze Krista Ježíše klade Bůh a který není v liteře Písma, ale je jaksi skryt za ní. Svoboda svědomí byla při odloučení od Říma a vzniku CČS vyhlášena v Provolání národu československému stěžejní zásadou nové Církve československé, a to už konkrétněji ve smyslu svobody náboženského přesvědčení. Zápas o svobodu svědomí vyvrcholil v počátcích církve v ideovém zápase známém jako pravoslavná krize. Ve snaze získat biskupské svěcení s apoštolskou posloupností jednala CČS s pravoslavnou církví srbska, což vedlo k nemalým problémům právě s ohledem na svobodu svědomí v roli korektivu vůči...
|
host ::
RSS.